Starověká rafinace zlata

Zamýšleli jste se někdy nad technickým umem našich předků? Jak například dokázali ze znečištěných valounků říčního zlata získat zlato čisté? A na co jej mohli používat? Není lepší způsob, jak to zjistit než si poslechnout, co k tomu může říct sám jeden z dávných metalurgů:

„Jméno mé jest Gýgés, syn Gýgův a sloužím mému pánu, králi Kroisovi. Prací mou jest zpracování zlata, z něhož král nechává razit své mince. Zlato, díky němuž jest můj pán nejbohatším králem světa, získáváme ze zlatonosné řeky Paktolós. Není to však zlato čisté, leč znečištěné. Známe ovšem tajné postupy, jak nečistoty ze zlata vytáhnout. Říční zlato vrstvíme s dvojnásobnou vahou soli a jedním dílem lomivého kamene. To všechno do hliněné nádoby uzavřeme a v peci ohříváme. Sůl a kámen pak vytáhnou ze zlata nečistoty, a tak my pro krále Kroisa získáme zlato čisté a nezkažené.“

Nemáme důvod Gýgovi nevěřit, přeci jen je ve své práci odborníkem, nebude však od věci podívat se na celý proces moderní optikou. Říční zlato bychom označili spíše jako élektron, slitinu zlata a stříbra. V mincovnách krále Kroisa však přišli na způsob, jak stříbro ze slitiny "vytáhnout" a získat čisté zlato. Co se ale přesně děje při onom téměř alchymistickém procesu, který nám Gýgés popisuje a který dnes nazýváme cementací zlata? Gýgés, jako zkušený pracovník, dokáže odhadnout, jak má nádobu v peci ohřát - my s moderními znalostmi dokážeme říct, že ji ohřívá asi na 800 °C, což je nižší teplota, než teplota tavení zlata (1064 °C). Při této teplotě páry soli reagují se stříbrnými nečistotami za vzniku chloridu stříbrného, který následně absorbuje lomivý kámen (nejspíše cihelná moučka). Když tedy Gýgés nádobu opět otevře, je zlato čisté. Lze to poznat i na pohled, vyčištěné zlato má totiž hrubý povrch a je plné dutin. Jak totiž ze struktury mizí stříbro, zanechává za sebou volný prostor a tyto mezery se shlukují, až vytvoří velké póry a nerovnosti. Teď už je na zlatnících krále Kroisa, aby z tohoto materiálu vyrobili ony slavné mince...

Zdroje: